08.00   Vstáváme do podmračeného rána. V prvé řadě balíme stany, aby v případě deště zbytečně nenavlhly. Obavy z deště se naštěstí ukazují jako zbytečné a nakonec se vyklube krásný, teplý a slunečný den. Zato u nás v Česku prý pořádně prší a někde na Liberecku jsou údajně mohutné povodně, mluví se snad o tisícileté vodě ! Na Valachách to je naštěstí v pohodě a prý roste plno hub.

Snídáme norský chleba, salám, sýr, čaj a kafe a v poklidu se chystáme na přesun na jih podél pobřeží. Dnes bychom chtěli ukrojit co nejvíc kilometrů, abychom to měli co nejblíž na lososí řeku Beiarelvu.

08.00   Budím se do nádherného slunečného rána. V noci ale byla pěkná zima. Kupodivu jsem ale ve spacáku, který není nic extra, nezmrznul. Kluci dospávají náročnou rybařinu a já zatím dopisuji deník.

09.00   Vaříme snídani, balíme věci a stany. Taky máme ještě v mrazáku dva velké lososy. Snědli jsme zatím pouze toho nejmenšího. Honzovu osmdesátku bereme s sebou na jídlo a Jura toho svého nakonec daruje staršímu Švédovi z kempu, s kterým jsme se dva dny potkávali u vody. Nejprve se zdráhá, ale pak s díky dárek přijímá a na oplátku dostáváme lahvinku červeného vína. Loučíme se, přejeme si hodně štěstí a pak už vyrážíme na další cestu.

08.00 Vstávám jako první a dopisuji deník. Ostatní jsou ještě zalezlí ve stanu. Je dost zataženo, na obloze jsou těžká mračna, ale vůbec nefouká. To pěkně vyhovuje těm bestiím muškám. 

Cestu do chaty si chceme zkrátit přes tundru mimo značené stezky. Pokud se budeme držet směrem na severozápad, měli bychom narazit na stezku, po které jsme sem přišli, a to zhruba ve vzdálenosti 3 – 4 km od chaty. Kdybychom totiž obcházeli jezero Gasadatjavri od východu, nachodili bychom navíc nějakých 8 km, což za ten risk určitě stojí.